Čtyři meditace zkoumání ne-já

Mnoho duchovních nauk nás nabádá ke zkoumání naší identity. Buddhismus hovoří o anattá (ne-já) či buddhovské přirozenosti, jiné nauky podtrhují to, že naše já je pouze součástí snové reality a to, čím jsme, přesahuje náš život individuální a tělesné entity. Přiznám se, že pro mě od samotného začátku duchovního hledání byla tato otázka dost ústřední a zažil jsem mezi meditujícími mnoho debat, co znamená anattá / ne-já, a jak to jde či nejde dohromady s jinými systémy, které hovoří o naší buddhovské podstatě, atmanu, brahmanu či self. 

Právě teď bych chtěl ale tohle všechno dát bokem. Pro mnoho z nás je to fascinující téma jakožto předmět duchovně-filozofické debaty, která mně ale nedává moc smysl. Proč?

Pokud se věnujete meditaci, tak víte, že jedním z hlavních záměrů je být si vědom mj. své mysli: myšlenek, představ, fantazií, domněnek, názorů, analyzování, vzpomínek, plánů, denního snění, hodnocení, vnitřních komentářů a mnoho dalšího, například idejí a konceptů. Tohle všechno je způsob, jakým funguje naše mysl a není na tom nic špatně. Potíž nastává ve chvíli, kdy mentální obsahy začneme brát příliš vážně a namísto toho, abychom je chápali jen jako prst ukazující na měsíc, zaměníme naše představy o realitě za realitu samotnou.

Co kdybychom raději ne-já skutečně zkoumali, namísto toho, abychom se ho snažili pochopit?

Pokud vás to zajímá, můžete vyzkoušet tyto čtyři způsoby zkoumání ne-já:

1) MEDITACE NA ZKUŠENOST "JÁ" 

 Pohodlně se usaďte, zavřete oči a řekněte si sami pro sebe, nahlas nebo v duchu: "Já jsem". Vnímejte, co se začne dít. Možná zaznamenáte jemné stažení vašeho vědomí do jakéhosi imaginárního středu uvnitř vás. Zkuste ho najít. Třeba budete mít dojem, že je uvnitř hrudníku, břicha, úplně všude anebo nikde. Všimněte si, kdy se tento pocit zesiluje a zase rozpouští. Zeptejte se sami sebe: co je tím, co o této zkušenosti "já" ví? A zůstaňte pozorní, jemní, tišší, nečekejte žádnou odpověď, jen naslouchejte…

2) MEDITACE NA KONATELE 

Máme dojem, že pořád něco děláme. Věnujeme se různým činnostem, a i když jich zanecháme, tak tomu říkáme "já odpočívám". Dokonce o našich myšlenkách tvrdíme, že je děláme: "stále nad něčím přemýšlím". Zkuste vnímat okamžik, kdy uděláte nějaký úkon. Objeví se záměr natáhnout ruku pro hrneček, impulz někomu něco sdělit, vyvstane myšlenka. Udělali jste to vy? Nebo jste se s touto zkušeností jenom hned identifikovali s představou, že to děláte vy? Jak to děláte, že vám bije srdce? Že plíce pracují? Myšlenky vyvstávají? Vědomí vnímá? Děláte to skutečně vy, nebo se to všechno spíš spontánně děje? Prohlédněte si při vaší příští meditaci následující myšlenky a zkoumejte, nakolik jsou pravdivé: Myslím nebo se myšlení děje? Slyším nebo se slyšení děje? Medituji nebo se meditace děje? Vnímám nebo se uvědomování děje? 

3) MEDITACE VZDÁVÁNÍ SE 

 S výše uvedeným úzce souvisí i náš pocit, že něco je "naše". Je to skutečnost anebo spíš pocit či myšlenka? Kdysi v mládí jsem si koupil svoje první auto, protože bych bez něho nemohl vykonávat svoji tehdejší práci. Parkoval jsem na ulici, kde bylo zrovna místo. Bylo tam mnoho cizích aut, ale když jsem šel kolem toho svého, vždycky jsem si všiml jakéhosi stažení ve vědomí do pocitu "tohle je MOJE auto". Není za tím nic víc než ztotožnění se s něčím. Tam, kde vyvstane "moje", vyvstane i "já". A naopak. Zkuste zaznamenat tento pocit, že něco je "vaše", že něco "získáváte" nebo "ztrácíte", a to u úplně běžných situací: když přijdete o něco cenného, někdo vás opustí, přijdete o iluzi o někom či o něčem, zažijete neúspěch. Když se objeví tělesný vjem, myšlenka či emoce, obvykle se na ni hned přilepí pocit "moje" tělo, "moje" myšlení a "moje" emoce. Stejně jako moje praxe, moje zásluhy, moje meditace. Individuální mysl miluje představu, že může něco mít, něco dělat a někým být, protože ji to udržuje v přesvědčení o vlastní nezávislé existenci. Jenom se dívejte, jak mysl vytváří tento pocit vlastnictví, zisku a ztráty. Dokonce přitom není nutné něčeho se fyzicky vzdávat – ve skutečnosti nikdy nic nebylo vaše. Nakonec se jen vzdáváme omylu o tom, že lze něco vlastnit.

4) MEDITACE NESTÁVÁNÍ SE

Tohle považuji za vůbec nejúčinnější a kvůli své prostotě současně nejtěžší duchovní cvičení. Nedává našemu "já" možnost příliš zatvrdnout či nacházet sebepotvrzení. Všímejte si, kdy se pocit "já" začne nafukovat, a pak zase postupně splaskne. Pocit já, který "něčemu rozumí či nerozumí", "něco umí nebo neumí", "něčeho dosáhl nebo nedosáhl", "je v něčem úspěšný nebo neúspěšný", "je nafoukaný či pokorný". Takových myšlenek se objeví v hlavě za den stovky. "Já" se nafoukne jako balónek, a není na tom nic špatného, pokud v něm nezůstaneme příliš dlouho vězet a neztratíme se v mylné představě kým nebo čím jsme. Je to prostě jen balónek, který se nafoukne a zase splaskne. Splaskne rychleji, když netrváme na tom, že musí být vždy po našem, když se s ostatními nepřeme a necháme jim jejich vlastní pravdu; když necháme druhé nad námi zvítězit, a ještě jim poblahopřejeme; uznáme svoji chybu; dáme přednost ostatním před vlastním prospěchem; obdarujeme potřebného; nezakládáme si nijak zvlášť na sobě… A přitom všem se neptáme, co za to? Být prostě tímto. Tímto prostým člověkem, touto bytostí, tímto okamžikem. Být Tím.

Uvedené meditace lze zařadit do meditace vhledu nebo do džňana jógy. V théravádovém buddhismu tomuto zkoumání říkáme dhamma vichayia (zkoumání přirozené povahy ne-já všech jevů), případně v nauce advaity védanty atma vichara (zkoumání prázdnoty individuálního já).