Jak rozpoznáte hněv obranný a destruktivní?

Nejspíš to znáte. Šéf na Vás něco neprávem svede, partner vypustí necitlivou hlášku, poslední autobus vám ujede před nosem. V tu chvíli se objeví. Hněv. Někdy si stačí zanadávat a je po něm. Co když si ale zanadávat nemůžete? Anebo se neodvážíte? A říkáte si, že se prostě jen nechcete rozčilovat…, a tak děláte jakoby nic. Nechcete riskovat konflikt s nadřízeným nebo u domácího krbu.

Možná jsme v dětství mnohokrát slyšeli "Běž do pokoje a vrať se, až se uklidníš!". Navíc někteří z nás byli inspirováni nějakou spirituální naukou – křesťanstvím ("pokud tě udeří, nastav druhou tvář"), jógou (ahinsá - nenásilí) nebo buddhismem (hněv je neprospěšná emoce a ideálem je univerzální soucit). A tak kráčíme světem s vnitřním přesvědčením, že hněvat se na ostatní je v rozporu s lidskou slušností a etikou. Namlouváme si, že se nás hněv netýká. Že ho máme pod kontrolou…

Jenže energie hněvu nikam nezmizí… Občas nás překvapí nutkání někoho praštit, přemůže nás nenávist, jednou za čas v nás vybouchnou saze nebo nás strašně iritují vzteklí lidé a konfliktní situace. Případně se nám objeví ekzém na předloktí, který nejde vyléčit. Tohle všechno jsou projevy vytěsněného hněvu.

VYHNULI JSME SE VNĚJŠÍMU KONFLIKTU, A MÍSTO NĚJ PROŽÍVÁME KONFLIKT VNITŘNÍ. NECHTĚLI JSME SE ZABÝVAT HNĚVEM, A ON POSTUPNĚ OVLÁDÁ NÁŠ ŽIVOT STÁLE VÍC ZE ZÁKULISÍ.

CO S TÍM?

MŮŽEME SE NAUČIT HNĚV VNÍMAT, UZNAT JEHO PŘÍTOMNOST, DOVOLIT SI HO PROŽÍT, VNÍMAT V TĚLE JEHO ENERGII.

Je to naprosto přirozená emoce, která nás chrání před vnější agresí, překračováním našich hranic a nedostatku respektu ze strany ostatních. Když se hněv ve vás objeví, je to naprosto v pořádku, a vy jste také naprosto v pořádku. Nemusíte podle něho hned reagovat, ale ani to není často na škodu. Zvýšit hlas, bránit se či dát okamžitě jasně najevo, že někdo překročil určitou hranici může být občas velmi adekvátní reakce. Případně se můžete asertivně vymezit nebo aspoň omezit kontakt s osobou, která vaše hranice a potřeby nerespektuje. A také si pak o samotě zařvat v lese nebo zmlátit polštář. V těchto situacích stále mluvíme o hněvu obranném.

DESTRUKTIVNÍ HNĚV NENÍ JAKÝSI JINÝ DRUH HNĚVU – je to ta samá emoce, avšak její destruktivita spočívá v tom, že:

• její intenzita není adekvátní reálné situaci
• projevíte ji nepřiměřeným způsobem
• obrátí se proti člověku, který byl spouštěčem situace, do osobní nenávisti

Abychom mohli vyjádřit hněv zdravým a adekvátním způsobem, je důležité otevřít se jeho energii. Jen proto, že prožívám silný hněv, nejsem špatný člověk. Nejsem zlý. Nejsem neduchovní.

TO, KÝM JSME, NENÍ DÁNO TÍM, CO PROŽÍVÁME, ALE JAK SE K TOMU VZTAHUJEME!

Máme vždy na výběr: buď s hněvem můžeme bojovat a odmítat ho, anebo uznat jeho právo na existenci. A vyjádřit ho způsobem, který nemá negativní dopad na sebeprožívání, sebeúctu, naše vztahy a okolí. Vyžaduje to laskavost a respekt nejen vůči sobě, ale také vůči samotnému hněvu. Vzít svůj hněv za ruku. Podívat se mu do očí. Poděkovat, že jde zde. A domluvit si, kdo bude mít poslední slovo v tom, jak ho vyjádřit.

František Lomský
Mindfulness terapeut a lektor
www.mindfultherapy.cz

Trápí Vás duševní potíže? Procházíte náročným obdobím? Jste zahlceni obavami a návaly strachu, zakoušíte stres, propady nálady a ztrátu energie? Nedaří se Vám zvládat emoce, vztahy, osobní či pracovní život?

Kdykoli mě kontaktujte na tel. +420 737 851 629 nebo prostřednictvím níže uvedeného formuláře.

Veškeré informace o mé práci s klienty naleznete ZDE.