Tři útočiště jako kompas na duchovní cestě
V rámci různých buddhistických škol jsou tři útočiště sdílena napříč všemi tradicemi. Recitují se při obřadech, mnišských ordinacích a také před meditací. Děláme to tak i na našich meditačních ústraních a kurzech, které v rámci sdružení Buddha Mangala z.s. pořádáme už více než třicet let.
O jaké útočiště se jedná a jak recitace zní?
V pálijštině, tedy v jazyku, ve kterém byly původní sutty napsány, zní takto:
- Buddhaṃ saraṇaṃ gacchāmi – Hledám útočiště u Buddhy
- Dhammaṃ saraṇaṃ gacchāmi – Hledám útočiště u Dhammy (nauky)
- Saṅghaṃ saraṇaṃ gacchāmi – Hledám útočiště u Sanghy (společenství probuzených bytostí)
Na začátku své meditační praxe jsem těmto slovům nepřikládal hlubší význam a bral je prostě jako součást buddhistické tradice. Nejsem příliš religiózní člověk. Vždycky mě na buddhismu zajímal jeho spirituální a meditační rozměr, spíš než recitace, tradice, zvyky, koncepty či s ním spojená kultura. V průběhu času se ale něco změnilo a začal jsem si postupně uvědomovat skutečný smysl těchto slov, včetně toho, jaký mají dopad na rozvíjení jakékoli hlubší duchovní praxe a na náš život.
Nejdříve malé jazykové okénko. Slova "saranam gacchami" doslova znamenají "Kráčím směrem k tomu, co mně poskytne ochranu a bezpečí". Samotné slovo útočiště odráží něco velmi hodnotného – jako útočiště nazýváme místo, které nás chrání před nebezpečím nebo ztrátou života. A buddhisté si právě takové "místo" spojují s Buddhou, Dhammou (naukou či učením) a Sanghou (společenstvím probuzených bytostí). Můžeme tomu rozumět doslova tak, že následujeme nauku zapsanou v suttách, která odkazuje k historickému učiteli Buddhovi.
Na tři útočiště se nicméně můžeme podívat i jinou optikou, která nám pomůže prohloubit naši praxi. Tento pohled bych s vámi nyní rád sdílel.
HLEDÁNÍ ÚTOČIŠTĚ U BUDDHY
Když se Buddha po svém probuzení toulal krajinou poblíž indického Sarnátu, každý ho znal ještě pod jménem Siddharta Gautama. Jednoho dne na své cestě potkal asketu jménem Upaka, kterého zaujal jeho vzhled. Siddharta tehdy pronesl slova: "Jsem Buddha, plně probuzený".
V pálijštině a sanskrtu slovo "buddha" znamená "probuzený". A probuzení je osvobození se od klamného dojmu a přesvědčení, že jsem individuální "já". Je spojeno s opuštěním všech strategií, které slouží k budování a udržení pocitu individuální existence. Těmito strategiemi jsou různé formy lpění, rezistence, potřeba sebepotvrzení a sebezachování, přivlastňování či zatvrdnutí v naší relativní identitě. Nezní Vám to povědomě? Mně tedy určitě ano!
Mnohokrát za den se přistihnu, že se něčeho zbytečně držím, něčemu se vyhýbám, vyvstává sklon považovat se za pevnou bytost, která z vlastního popudu může konat, něco vlastnit, mít pod kontrolou či jednat podle individuální svobodné vůle odděleného "já", které je ve skutečnosti jen mentálním konstruktem.
Hledání útočiště u Buddhy lze tedy chápat jako hledání bezpečí a ochrany v opouštění návyků spojených s vyvstáváním a udržováním iluze "já". Patří sem rozvíjení dovednosti nechat jít to, co je libé a žádoucí, trpělivě přebývat s nelibým a nežádoucím, nelpět na svých přesvědčeních a názorech, probouzet se ze všech klamných představ a iluzí, které si vytváříme o sobě, o ostatních lidech a o světě. Nestrachovat se o svoji osobu a netrápit se tím, co může přijít. Neobávat se budoucího ani se držet minulého, a tak přirozeně spočívat v přítomnosti tam, kde právě jsme. Je to nalézání útočiště v našem vlastním buddhovství.
HLEDÁNÍ ÚTOČIŠTĚ U DHAMMY
Přeložit slovo dhamma není úplně jednoduché, protože má mnoho různých významů, které se mění podle kontextu. Jeden z nich je nauka či učení jako soubor konceptů a forem rozvíjení praxe. Dhamma ale také znamená přirozenost či povaha věcí takových, jaké jsou, anebo skutečnost bez filtru iluzí naší mysli. Můžeme například naříkat, že jsme přišli o něco velmi cenného – někdo nás opustil, přišli jsme o zdraví, ztratili jsme finanční zázemí apod. Současně s rozvojem kontemplační a meditační praxe jsme stále více obeznámeni s tím, že veškeré fenomény prostě vznikají a zanikají. Všechno má svůj začátek i konec. Počínaje každým jednotlivým nádechem a výdechem, a konče existencí i těch největších říší v historii či planetárních systémů.
Jak tedy můžeme hledat bezpečí ve světě, který je tak nestálý a nestabilní? Kromě našeho vlastního buddhovství můžeme bezpečí nalézat právě v Dhammě jakožto v direktním nazření a svolení k tomu, že vše, co vzniká, také zaniká. Není tu žádná pevná entita, která tu bude navždy. To, co se jeví jako individuální osobnost, je jenom hra mentálních fenoménů. Pro individuální mysl to může znít chladně a odtažitě, ale opak je pravdou. Toto uvědomění vede k opuštění připoutaností, iluzí a lpění, a díky tomu je zde prostor pro jasné vědomí toho, jak věci jsou, lehkost bytí, laskavost a soucit. Tam, kde není nic stálé ani pevné, není místo pro lpění, které je příčinou všech forem neuspokojivosti a trápení. Hledání útočiště u Dhammy vede přesně tímto směrem – namísto lpění na tom, jak my bychom chtěli, aby věci byly, dáváme prostor Dhammě. Dovolíme všemu být tak, jak to skutečně je, dle své přirozenosti. Bez vnitřních konfliktů, bojů a odporu.
HLEDÁNÍ ÚTOČIŠTĚ U SANGHY
Sangha znamená ve volném pojetí komunitu všech, kteří jdou cestou osvobození – mnišskou komunitu, ale z širšího pohledu i praktikujících laiků. V původním významu hledání útočiště u Sanghy je míněno přebývání v přítomnosti bytostí, které uskutečnily alespoň jeden ze čtyř stupňů probuzení. Až na výjimky, kterou byl např. historický Buddha, se s naukou setkáváme prostřednictvím živých bytostí, které ji prošly a uskutečnily před námi.
Ve všech dobách lze potkat lidi, kteří nám rádi poradí, jak nalézt v životě štěstí či bezpečí. Počínaje investičními makléři, odborníky na partnerské vztahy, kariérní kouče či charismatické kazatele. Finanční zabezpečení, úspěch v profesi, fungující partnerské vztahy či náboženské komunity mohou náš život učinit radostnější a smysluplnější. Jakmile na nich ale začneme lpět jakožto na středobodu našeho života, je jen otázkou času, kdy se ocitneme uprostřed zmatku, frustrace a trápení.
Sangha jako širší komunita probuzených duchovních přátel a učitelů nás vždy povede k tomu, abychom nezůstávali stát na místě a nehledali štěstí tam, kde nejde nalézt. Povede nás k tomu, aby naší hlavní aspirací bylo probuzení vlastního buddhovství a jasného nazírání skutečnosti takové, jaká je.
TŘI ÚTOČIŠTĚ JAKO KOMPAS V KAŽDODENNÍ PRAXI
Cesta Dhammy není jen otázkou okamžiků meditace nebo doby, kterou trávíme na meditačním ústraní. Patří do ní všechny články Osmidílné ušlechtilé stezky včetně etického rozměru a rozvíjení moudrého náhledu na účel a cíl stezky. Tři útočiště nás vybízejí k tomu, abychom v každodenním životě reflektovali, v čem hledáme skutečné bezpečí a co je naší hlavní aspirací.
Většinou máme sklon hledat jistotu a zabezpečení v dobré finanční situaci, uspokojivých mezilidských a intimních vztazích, úspěšné kariéře, sociálním statutu, dobrém zdraví nebo v příznivých politicko-společenských podmínkách. Když se vyvíjí tyto oblasti našeho života nežádoucím směrem, propadáme stresu, frustraci a emoční bolesti. Je to přesně ten okamžik, kdy si můžeme položit otázku: V čem hledám útočiště? V podmínkách, které jsou ze své podstaty proměnlivé, nestálé, a proto v zásadě neuspokojivé a vedoucí k trápení, anebo hledám bezpečí ve vlastním buddhovství a porozumění tomu, že vše se odehrává přesně v souladu se svou přirozeností?
V okamžiku, kdy nás duchovní usilování dovede do bodu, kdy jediným útočištěm je pro nás to, co je pravdivé a skutečné, a nikoli to, co se jenom jeví, život se stává mnohem jednodušším a prostším. Už to nejsme my jakožto oddělené bytosti, které nesou tíhu vlastního individuálního bytí. Život je žit spontánně v souladu s přirozeností Dhammy. Prostý trápení a plný soucitu.